Výprava na tratě č. 172 a 173
Je 29. prosince, poslední prosincová sobota roku 2012.
Krátce po páté hodině ranní zazvonil budík a tím mi přetrhl sen. S nepublikovatelnými nadávkami jsem se vyhrabal z postele a uvařil si kávu. To musí být, protože bez kafe bych nikam nejel. A já chtěl vyrazit vlakem na výpravu po dvou lokálkách v okolí Berouna. Konkrétně na tratě č. 172 a 173.
Asi pět minut před půl sedmou se od Rakovníka přiřítil na kralovické nádraží motorový vůz 810.313, který zajišťuje osobní dopravu na trati č. 162 mezi Kralovicemi u Rakovníka a Rakovníkem. Nastoupil jsem předními dveřmi a strojvedoucímu předložil ke kontrole svoji celodenní jízdenku (eTiket: Celodenní region Středočeský). Ten mi ji po úspěšném ověření na POP vrátil, já se usadil na sedadle a pokračoval ve spánku.
Ani nevím jak, ale najednou vlak zastavil v Rakovníku a já musel vystoupit. No, vlastně nemusel, návrat do Kralovic však teď nebyl cílem mé výpravy. Do odjezdu vlaku Os7716, jímž jsem chtěl cestovat dále, zbývalo něco málo přes půl hodiny, proto mne nohy zanesly do čekárny k automatu na kafe. Toho totiž není nikdy dost. Za cenu 15 Kč mi do plastového kelímku natekla tekutina podezřelé barvy. Po ochutnání mi bylo nad slunce jasné, že tuto parodii na kafe rozhodně pít nebudu. S otráveným ksichtem jsem odešel před nádražní budovu, tam vylil „kávu“ do trávy a kelímek znechuceně odhodil do koše.
Blížil se čas odjezdu. Nastoupil jsem tedy do zadního oddílu řídícího vozu motorové jednotky řady 814 „Regionova“. V 7 hodil a 51 minut výpravčí odpískal odjezd a vlak se dal do pohybu. Čekalo mne 62 minut jízdy do Berouna. Touto tratí jsem v minulosti cestoval již několikrát, proto po kontrole jízdenky průvodčím následoval opět spánek.
Zbývalo sedm minut do deváté hodiny ranní, když vlak Os7716 zastavil u 2. nástupiště ve stanici Beroun (na 4. koleji). Zase byl čas vystoupit. V Berouně byla zima „jako v ruském filmu“, přesto jsem si následujících 89 minut, které zbývaly do odjezdu vlaku R1246, krátil natáčením videa. No, aspoň mi to uteklo.
Když se přiblížila desátá hodina a dvacátá druhá minuta, zastavil u jednoho z berounských nástupišť motorový vůz 854 s připojeným vagónem. Byl to toužebně očekávaný rychlík R1246. Nastoupil jsem do motorového vozu. Ve vlaku bylo příjemné teplo. Přesně v 10:22 se vlak rozjel a uháněl ke Zdicím. V této stanici opustil trať č. 170 a odbočil doleva na trať č. 200 do Českých Budějovic. V první stanici za Zdicemi, v Lochovicích, jsem vystoupil. Na 2. koleji od nádražní budovy stál motorový vůz 810.337 a paní z úklidové firmy vytírala podlahu uvnitř. Tak nějak jsem začínal tušit, že to je vlak, který mne poveze na mé cestě po trati č. 172. Bylo to skutečně tak.
V 11 hodin a 9 minut jsem spolu s ostatními cestujícími nastoupil do tohoto motoráku. I zde bylo příjemné teplo. Výpravčí zvedl výpravku, strojvedoucí odbrzdil, přidal plyn a vlak se rozjel. Docela mne překvapilo, že vlak na této trati byl doprovázen průvodčím a nebyl zde zaveden „specifický způsob odbavování“. Průvodčí zkontroloval a ověřil moji jízdenku na své POP a popřál mi krásný výlet. To bylo velice příjemné. Zpravidla totiž kontrola jízdenek sestává ze strohého: Dobrý den, jízdenku prosím a děkuji. Pak už jsem se věnoval pozorování okolní krajiny z okna jedoucího vlaku. Tato trať mi připadala krásná. Je to jedna z tratí, kde při pohledu z okna cestující uvidí brdské kopce a občas i pasoucí se hovězí dobytek.
V 11 hodin a 53 minut motoráček dorazil do své konečné stanice. Do Zadní Třebaně. I zde jsem se věnoval natáčení videa. Okolo čtvrt na jednu mi došlo, že od rána jsem nic nejedl a že mám hlad jako vlk. Moje kroky tedy vedly do nádražní restaurace jménem „Hostinec Mašinka“. Během několika málo okamžiků se objevila servírka a přinesla půllitr nefiltrovaného Staropramenu. A ten vůbec nebyl špatný. Jenže hlad je hlad. Objednal jsem si smažený vepřový řízek s bramborovým salátem. Asi za 20 minut jsem se mohl pustit do jídla a tak se i stalo. Netrvalo dlouho a z mého oběda zbyl jen prázdný talíř. Požádal jsem servírku o účet a následně zaplatil 107 Kč za celý oběd. Podle mého názoru to není nijak závratná cena, navíc jídlo i pivo bylo fakt dobré.
Ve 12:56 přijela od Prahy elektrická jednotka řady 471 „CityElefant“. Byl to vlak Os8830. Nastoupil jsem a odjel do Berouna. Když o tom teď přemýšlím, bylo to poprvé, co jsem tímto vozidlem cestoval ve druhé třídě. V minulosti jsem CityElefantem jel už několikrát a vždy první vozovou třídou. Jízda byla vcelku příjemná jen dvakrát přerušená zastávkami v Karlštejně a v Srbsku. Ve 13:10 vlaku zastavil u 1. nástupiště v Berouně a já vystoupil. A zase čekání. Tentokrát „jen“ 80 minut.
Krátce před půl třetí odpoledne jsem nastoupil do zadního oddílu řídícího vozu motorové jednotky řady 814 „Regionova“ . Ano, tato jednotka byla nasazena na vlak Os19911, jímž jsem chtěl projet trať č. 173. To byl druhý cíl mé výpravy. Přesně ve 14 hodin a 30 minut se vlak rozjel. Následovala kontrola jízdenky a pak už jen nerušené pozorování okolní krajiny a občas pořízení fotky nějakého toho nádražíčka. Mám-li porovnat obě tratě, mohu s klidným svědomím zkonstatovat, že trať č. 172 z Lochovic do Zadní Třebaně mi připadá hezčí. Ale jak říkám, je to jen můj osobní názor. Asi dvě minuty před půl čtvrtou odpoledne vlak zastavil v Praze – Smíchově.
Měl jsem dvě možnosti, co dál. Buď si koupit jízdenku MHD a využít k další cestě do stanice Praha - Masarykovo nádraží Metro linky „B“ nebo si počkat 16 minut na rychlík a svézt se do Prahy hl.n. Zvolil jsem druhou možnost a v 15:44 nastoupil do rychlíku R687. Po 4 km jízdy byl čas vystoupit. Vlak totiž zastavil v Praze hl.n. Čekala mne cesta nádražními halami, průchod parčíkem, kterému obyvatelé Prahy říkají „Sherwood“ a chůze Opletalovou a Hybernskou ulicí až k nádraží Praha-Masarykovo nádraží. Nebylo třeba pospíchat, měl jsem více než hodinku času. Šel jsem tedy rovnou do odjezdové dvorany „Masaryčky“ a tam ke stánku s kávou. Ochotný prodavač mi za 39 Kč připravil výtečnou Alžírskou kávu s více než dostatečným obsahem „Vaječňáku“.
Před 17. hodinou se přiřítil „můj“ vlak a zastavil na 5. koleji. Kdysi byl sestaven z motorového vozu řady 854 + vagónu Bdtn (Btn) + řídícího vozu řady 954. Od 9. prosince letošního roku je toto řazení minulostí. Nově jsou rychlíky jezdící po trati č. 120 z Prahy Masarykova nádraží do Rakovníka sestaveny z lokomotivy řady 750.7 + 1 až 2 vagóny Bdtn nebo Btn + řídící vůz řady 954. Usedl jsem na sedačku ve vagónu Bdtn. V 17 hodin a 2 minuty se vlak R1294 rozjel a vydal se na 73 km dlouhou cestu do Rakovníka. Tam jsem v klidu a pohodě vystoupil dvě minuty po půl sedmé večer. Následovalo poslední čekání (30 minut) na této mojí výpravě.
V 19:02 jsem odjel vlakem Os17716 z Rakovníka do Kralovic.
Tato výprava na tratě č.172 a 173 byla zároveň mojí poslední výpravou v roce 2012.
Všem návštěvníkům těchto stránek přeju hodně štěstí, zdraví a úspěchů v novém roce 2013.
Vašek Hrůza.