Bezdružické parní léto 2010
V neděli, 8.8.2010, jsem se ve 4 hodny ráno vzbudil a zjistil, že už neprší. Cesta k bezdružické lokálce se tak stala realizovatelnou. V rychlosti jsem posnídal a vypil ranní kávu a začal spřádat plán výpravy. Kolem půl šesté už jsem odjížděl autem do Plzně na hlavní nádraží. Cestu z Plzně do Bezdružic jsem chtěl absolvovat vlakem a projet si tak celou trať č. 177 z Pňovan do Bezdružic. 
Po zakoupení obyčejné zpáteční jízdenky jsem se usadil ve druhém vagónu Bt řazeném ve vlaku Os7302 se stařičkou lokomotivou 242.259 v čele. Bylo přesně 6 hodin a 35 minut, když se kola vlaku dala do pohybu. S kamerou a foťákem jsem vyrážel na výpravu za parní lokomotivou 310.072 s přezdívkou "Kafemlejnek". Již druhý den se totiž v Bezdružicích konala akce "Bezdružické parní léto", v jejímž průběhu výše uvedená parní lokomotiva jezdila s historickým vlakem po části bezdružické lokálky. V 7 hodin ráno jsem vystoupil z vlaku na 2. nástupiště poměrně prázdného nádražíčka v Pňovanech a rozhlédl se po motorovém voze, který zajišťuje pravidelnou osobní dopravu na trati č. 177. "Orchestrion" 810.670 stál taktéž u 2. nástupiště na 4. koleji a čekal trpělivě na další cestující. Sedl jsem si na 1. volnou lavici. V 7:07 se ozval rachot motoru a motoráček se vydal na svoji cestu do Bezdružic. Trať nejprve klesá k "pňovanskému mostu" přes přehradní nádrž Hracholusky. Klesání zde dosahuje hodnot až 25 promile. Za mostem už trať začíná stoupat až do Bezdružic. Vlak cestou projíždí zastávky Blahousty, Trpísty, Lomnička, Cebiv, Strahov, Břetislav, Kokašice a Konstantinovy Lázně.
V 7:51 jsem vystoupil v Bezdružicích a na 3. koleji už klidně odfukoval "Kafemlejnek" a v čele vlaku sestaveném z vagónů CDF+Ci4+Clm5 trpělivě čekal na dozbrojení vodou i černým uhlím a dnešní první odjezd do stanice Kokašice. Tam odjel s přibližně osmiminutovým zpožděním způsobeným právě dozbrojováním. Na bezdružickém nádraží se návštěvníci mohli svézt také historickou ruční drezínou, která byla v provozu na jedné z kolejí nedaleko bývalé výtopny. O tuto atrakci měly zájem především děti. V 9:20 se "Kafemlejnek" vrátil s vlakem z Kokašic. Opět následovalo dozbrojení vodou i uhlím. No a, samozřejmě, nezbytné objíždění vlaku na druhý konec soupravy. Další cestu měl historický vlak naplánovánu podle zvláštního jízdního řádu na 10. hodinu. Tentokrát až do stanice Cebiv. Trať celé lokálky je, s výjimkou některých stanic, jednokolejná, takže "Kafemlejnek" nemohl vyrazit na cestu před příjezdem 810.670. "Orchestrion" s Btaxem v závěsu dorazil s přibližně dvanáctiminutovým zpožděním. Po přestupu cestujících vyrazil na trať i "Kafenlejnek" se svým vlakem. Mimo ruční drezíny byla na bezdružickém nádraží i výstava z historie železnice, ukrytá v jednom z odstavených železničních vagónů. V objektu bývalé výtopny se zase usídlili železniční modeláři. Měli zde 3 kolejiště, z toho 2 v provozu. Ve 12:00 se historický vlak vrátil zpět do Bezdružic.Nic tedy nebránilo vlaku Os27317, aby v sestavě 810.670 + Btax vyrazil na svoji pravidelnou cestu z Bezdružic do Pňovan. Tímto vlakem jsem do Pňovan odjel i já.
Měl jsem totiž v úmyslu navšívit jednu vojenskou pevnůstku (tzv. řopík) vz. 36 na pravém břehu vodní nádrže, odkud je výhled na most. Po krátkém hledání jsem se raději informoval na cestu u místních chatařů. Byli to starší lidé, oba již zjevně v důchodovém věku, kteří mi cestu velmi ochotně vysvětlili. Je fakt, že cestička to byla křivolaká, místy skoro neznatelná a, naopak, z "rokle" nahoru zase dosti příkrá. Nakonec jsem se k "řopíku" konečně dostal. Objekt je volně přístupný, bez vstupních dveří a jakéhokoliv vnitřního vybavení. Nápis u vchodu sice hlásá, že jde o vojenský objekt, do kterého je vstup zakázán a že jde o nebezpečí ohrožení života. To by mne však zajímalo, co by mohlo život ohrozit?. Vždyť na místě nikdo a nic není! Na samotném "řopíku" jsem tedy postavil stativ, upevnil kameru, do levé ruky připravil foťák a čekal na vlak.
V předpokládáný čas se z bezdružické strany mostu ozvalo domluvené dvojí zahoukání, což znamenalo, že vlak je 100 metrů od mostu. Zapnul jsem tedy kameru a snažil se zdokumentovat motorový vůz 810.670 s připojeným Btaxem na "pňovanském mostě". Myslím, že se mi to vcelku zdařilo, jak fotograficky, tak na video. Jen mi trošku kazil radost fakt, že od "řopíku" jsou vidět kvůli vzrostlým stromům jen přibližně první dvě třetiny mostu z bezdružické strany a ne celý most. Měl jsem ještě v úmyslu natočit průjezd po mostě z pňovanské strany. Moje kamera však začala trpět "akutní elektrickou nedostatečností". Myslel jsem, že mne trefí šlak. V rychlosti jsem na stativ upevnil foťák, nastavil režim na "video" a zoom na maximum. Přiblížení sice nebylo takové jako s kamerou, ale dílo se nakonec podařilo v přijatelné kvalitě.
Dokonce se podařilo zachytit okamžik, kdy osobní vlak musel téměř zastavit kvůli tomu, že si několik lidí krátilo chůzí po mostě cestu přes přehradní nádrž Hracholusky. Předpokládám, že zdůrazňovat skutečnost, že chůze po železničním mostě (a po kolejích vůbec) je zakázána drážním zákonem, je snad zbytečné.
Pak jsem se vydal na zpáteční cestu do železniční stanice Pňovany. Při průchodu vyšší trávou jsem byl ze zálohy zákeřně napaden jedním klíštětem. Tento parazit měl neskutečnou smůlu, neboť byl objeven ještě před tím než se stačil zakousnout. Následovalo jeho spálení bez jakékoli známky lítosti z mé strany.
V 16:59 měl jet vlak Os7315 do Plzně. Tento osobní vlak přijel s asi 8 minutovým zpožděním, které si statečně udržel až do Plzně.
Na rozdíl od soboty, v neděli nepršelo. Mám-li tak zhodnotit celou výpravu, dá se říct, že byla úspěšná a zajímavá. Historické vlaky s parní lokomotivou v čele stále připomínají dávno zašlou slávu parní trakce v železniční dopravě. Pravidelný provoz parní trakce byl v ČR ukončen v 80. letech 20. století.